RADY A TIPY

Občas neškodí se něco dozvědět nebo si nechat poradit, protože nikdo neví všechno a někdy lze dělat lépe i ty věci, u kterých byste to nečekali. Zároveň se zde pokusím nabídnout odpovědi a vysvětlení na nejčastější otázky, které slýchám. 

 

KRYSTALIZACE MEDU

Med v pevné forměJe to věčné téma, se kterým bojují všichni včelaři a většina zákaznků. Však kdo ani jednou neslyšel nebo neřekl, že by rád ten "tekutý" med... Problém je, že věčně tekutý med není med.... Krystalizace medu je zcela přirozený a medu vlastní proces, který naopak svědčí o jeho kvalitě. Každý opravdový med tedy jednou zkystalizuje. Některé medy, hlavně jarní květové, krystalizují po několika dnech, u medů medovicových to mohou být i měsíce a u medů čistě akátových třeba i půl roku. Záleží hlavně na obsahu pylových zrnek, na kterých se krystalky vytvářejí. Jarní medy jich mají velké množství, a proto kryslalizují tak rychle. Pokud v supermarketu v lednu či únoru objevíte tekutý květový med, můžete si být skoro jistí, že s ním není něco v pořádku. Vždyť vemte v potaz jen dobu, kterou zabral logistický proces a čas který med leží v regálu, a je jasné, že kvalitní květový med by byl již zcela ztuhlý. Samozřejmě tekutý med je pro spotřebitele velmi komfortní, protože se dobře maže na chleba, snadno se nabírá lžičkou do čaje, bez problémů se z něj peče a nehledě k tomu, že ve sklenici lépe vypadá. Proto většina velkých distributorů med před distibucí zahřeje na velmi vysokou teplotu a tím poškodí jeho strukturu. Taková hmota již nikdy krystalizovat nebude, ale med to také již nikdy nebude. Je to vlastně už jen cukr... Med samozřejmě lze bezpečně a šetrně rozehřát tak, aniž by utrpěly jeho vlastnosti, ale teplota nesmí překročit 40°C. Jedná se však logicky o krátkodobé řešení, neboť proces krystalizace po čase opět nastoupí. Z tohoto důvodu všem svým zákazníkům říkám, ano, med Vám samozřejmě rozehřeji v termoboxu, aby byl tekutý. Ale pokud si berete např. 15 sklenic medu pro vlastní spotřebu, tak než sníte první sklenici, tak těch zbývajících 14 už je ztuhlých...

Tuhý med

Jednoduchá rada tedy zní, pokud se nechcete potýkat s krystalizovaným medem, zvolte med pastovaný. Další možností je si vždy jednu sklenici rozehřát ve vodní lázni tak, aby jste v ní po celou dobu udželi prst. Potom budete mít tekutý med a zároveň jistotu, že je to pořád MED. Jelikož se jedná opravdu o věčné téma, připravil k němu český svaz včelařů velmi hezký leták. Pokud byste měli zájem, můžete si ho prohlédnout zde

 

 

 

SKLADOVÁNÍ MEDU

Regál plný meduKe včelaři se většinou nechodí jako do supermarketu každý den pro jednu sklenici. Sklenice medu něco váží a včelař taky nemusí být vždycky po ruce, a proto si většina zákazníků kupuje větší zásobu a často klidně i na celý rok. Pak ale řeší Nerudovskou otázku, kam s ním... Do tepla nebo do chladu? Vadí mu světlo? Mohu déle skladovat i sklenici, kterou jsem již otevřel? To jsou velmi časté otázky a možná jste se také s některou z nich již trápili. Pojďme se tedy na problematiku skladování medu podívat podrobněji (část textu i tabulka je převzatá z článku pana Ing. Dalibora Titěry, CSc.).

Med je potravina složená z několika set látek, které jako celek mají na lidský organismus velmi blahodárný vliv. Některé z nich mají neomezenou trvanlivost (např. minerály), jiné může délka a způsob skladování ovlivnit. Mezi ty, o nichž víme, že jejich biologická aktivita časem klesá, patří enzymy. U medu jsou to hlavně glukozooxidáza, invertáza a diastáza. U dlouho skladovaného medu nedojde ke zkáze jako u některých jiných potravin, ale k postupné ztrátě původních aktivit a obsahu citlivějších mikronutrientů. Roli hrají teplota, délka skladování a obsah vody. Při běžných podmínkách, to znamená do 25 °C, vydrží med v plné kvalitě rok i dva. Podmínka skladovací teploty nemá žádnou limitní hodnotu (nepředpokládám, že by někdo skladoval med v teplotě vyšší než 40°C, což by med samozřejmě již mohlo poškodit). Čím méně, tím lépe. Obecně platí, že když snížíme teplotu prostředí o 10 stupňů, zpomalí se rychlost chemických reakcí dvakrát až třikrát. V chladném sklepě lze tedy med skladovat roky bez měřitelné změny kvality. Jak je to se světlem? V současnosti neexistuje patrně žádná vědecká práce o vlivu světla na kvalitu medu. Případný vliv by mohlo mít hlavně ultrafialové záření, ale to neprochází sklem. Důležitější tedy než světlo je tedy bezpochyby vlhkost. Med je hydroskopická látka, což znamená, že lehce vstřebává vodu a to i ve formě páry. Je tedy velmi důležité med před vniknutím vlkosti chránit. Nenechávat sklenici medu otevřenou zbytečně dlouho, používat k nabírání suchou lžičku, kontrolovat zda není víčko sklenice poškozené a podobně. 

Teplota (°C) Doba poklesu aktivity diastázy na polovinu
10 35 let
20 4 roky
25 18 měsíců
30 7 měsíců

Nemusíte se vůbec bát skladovat med delší dobu. Nejlepším řešením je sklenice s nepoškozeným u dobře utaženým víčkem uložit do chladu a sucha. S největší pravděpodobností bude na takovém místě i temno. Jednu sklenici, kterou aktuálně konzumujete, si nechte klidně někde po ruce při pokojové teplotě. Med nebude tak ztuhlý a za dobu, než sklenici spotřebujete, se mu vůbec nic nestane a med bude pořád tím pravým medem. Jen nezapomeňte vždy použít čistou lžíci  a víčko sklenice hned zase pevně utáhněte.

 

 

 

ŘEPKOVÝ MED

Řepka v krajiněŘepka na českých polích je časté téma poslední doby a to samé platí i o medu z řepky. V úvodu je nutné zdůraznit, že žádný poctivý med nemůže být špatný nebo škodlivý. Med je jednou ze základních látek, kterou včely potřebují pro svou potravu, a proto z něj odstraní všechny škodliviny. Velmi zjednodušeně lze říci, že čistě z pohledu kvality medu je skoro jedno, jestli včelí úl umístíte k vytížené dálnici nebo na samotu do lesa. Tak proč i někteří včelaři nemají z kvetení řepky moc velkou radost? Vždyť nektarodárnost řepky je vynikajcí. Na mnoha místech tvoří hlavní snůšku. Řepkový med je velmi sladký a přímo se nabízí pro slazení čajů a jiných nápojů. Je nejlepší na výrobu pastovaného medu, protože žádný jiný nevytvoří tak perfetkní strukturu. Tak v čem je problém...?

Problém není v rostlině jako takové, ale v lidech. Pokud řepkou osijí nesmyslně velké plochy, vytvoří se monokultura, která brání pro včely tak důležité druhové pestrosti. Genetické modifikace řepky zapříčinily, že kvetení řepky se víceméně překrývá s kvetením ovocných stromů. Globální změny klimatu to ještě umocňují. Včely, pokud se zalétají na takto vydatnou pastvu, ostatní zdroje ignorují. Včelstva nekonečné zdroje nektaru nestíhají zpracovávat a vedle medníku jím zanášejí i plodiště, protože med nestíhají sušit a víčkovat. Tím může vzniknout i rojová nálada. Včelstva se neúměrně rychle rozvíjejí. Do tohoto zmatku přijdou zemědělci, kterým jde jen o dotace, se svými ohromnými postřikovači a nejlépe v pravé poledne, až se vyspí, začnou do plně kvetoucí řepky aplikovat jedovaté postřiky proti dřepčíkovi. Jak jsem psal výše, kvalitu medu to neohrozí, kvalitu a život včel ano... Jenže jak náhle začaly lány řepky kvést, tak náhle a najednou kvést také přestanou. Rozjetá a chemií oslabená včelstva najednou začnou trpět nedostakem pastvy. Nic jiného totiž nekvete a kvést ani nemůže. Všude široko daleko je přeci jen ta už odkvetlá řepka.

Hloupý zemědělec chemicky ošetřuje kvetoucí řepku

Řepkovému medu se tedy v žádném případě vyhýbat nemusíte. Ostatně byla by to velká chyba a škoda. Med vhodnější na každodenní slazení nenajdete a pokud Vám vadí jeho rychlá krystalizace, vyzkoušejte jej v pastované formě. Budete velmi příjemně překvapeni. Pro milovníky medu je totiž řepka darem, pro včelaře výzvou a pro zemědělce prostor k vážnému zamyšlení...